Krátkej výlet do Dolomit
Do Dolomit jsem se chtěl podívat už dlouho, vlastně od doby, co je znám. A tak se asi týden před odjezdem zrodil v mojí hlavě nápad naložit Golfa a na pár dní se tam vydat. Áňa byla pro, takže jsem sehnal střešní nosiče, půjčil “rakev” a ve středu nás čekal odjezd. Byl to takový trip trochu na punk, a v podstatě to ani nebyl fotovýlet, i když jsme nějaký ten východ a západ slunce dali :) Spíš šlo o to podívat se na některá místa, zjistit, jaké to tam je, a... prostě si tam “odpočinout”. Odpočinout píšu v uvozovkách, protože po každý takovýhle dovolený, co naplánuju, bychom potřebovali další dovolenou, někde na týden ve wellnessu. 😀
Cestovní plán jsem v podstatě tvořil za cesty. Měl jsem ale najitých několik míst na mapách, kam bych se chtěl podívat (ve skutečnosti to byl velký overkill a počet těch míst by vystačil na další dva až tři takovýhle výlety 😀).
Vyrazili jsme ve středu ráno, cestou nakoupili pár drobností, co bylo ještě potřeba (třeba potah na můj volant v Golfu, který už má ty nejlepší časy za sebou a tak trochu se rozpouští mezi rukama - to je ale teď vyřešený! 😀) a byl čas vyrazit na první místo - Toblacher See. Zvládli jsme to se dvěma zastávkami - jedna klasická čůrací a druhá v Lidlu v Německu, na koukačku, o co jsme u nás ošizení. A překvapivě o spoustu věcí. 😀
K Toblacher See jsme přijeli v podvečer, přesně akorát v čas, kdy už se parkoviště neplatilo a u jezera nebylo nijak narváno. Dali jsme si krátkou protahovačku nohou, obešli jsme půl jezera a pokochali se krásně čistou vodou. Tyhle jezera, to je prostě ráj na zemi.
Další zastávkou bylo Lago di Braies. Tuhle Instagramovou klasiku jsme nemohli vynechat. 😀 Dorazili jsme tam chvilku před západem slunce (kterej, jak už to bývá, když někam jedu, vůbec “nebyl”), mrkli jsme se tam, ale jen tak na rychlou koukačku.
Díky tomu, že jsme přijeli večer, už parkoviště nebylo placené a stáli tam akorát zakempovaná auta a lidé jako my, kteří se tam vydali přespat. Takže místa všude dost. Udělali jsme si večeři (před tímhle tripem jsem si koupil svůj první plynový ohřívač s kartuší v životě 😀 To je taková pecka!! 😀) - Adventure Menu - připravili spaní a šli si lehnout. Ono sice do Dolomit není daleko, ale člověk je stejně celej den za volantem a má dost.
Druhý den byl trochu náročnější. Hned ráno jsme vyrazili na Tre Cime, abychom za prvé měli čas a za druhé nepotkali ještě moc lidí. Cestou jsme dali krátkou zastávku u Lago di Landro, prošli se kolem s tím, že si snídani uděláme až na Tre Cime. Vyrazit brzy byl dobrej nápad, ale stejně to ve výsledku moc nevyšlo, protože už na vjezdu k platební bráně jsme čekali asi hodinu v koloně. Tre Cime je krásný, já tam teda už docela cítil změnu výšky a tlaku, Áňa byla v pohodě a nic, zajímavý. 😀 Lidí tam stejně bylo hodně, i když jsme třeba už kolem půl deváté vyráželi na cestu (samozřejmě až po snídani, žejo). Ono se to nezdá, ale horský sluníčko je fakt zrádný a i když bylo celý dopoledne, co jsme tam byli, třeba kolem krásných 22 stupňů, dost nás (respektive mě - já se tak nějak zásadně nemažu krémem na opalování 😀) sežehlo. Na standardní spot, ze kterýho všichni fotí, jsme nedošli, došli jsme pod vrcholy, nebo jak to nazvat, a jelikož jsme měli ještě další plány, vzali to pomalu zpátky a přesouvali se na další point.
Jinak taková technická poznámka - na Tre Cime je docela slušnej krpál, a tak bylo vtipný, jak nahoře byly cítit všem spojky a dole pod kopcem zase brzdy.. 😀 Což byl i náš případ, protože ačkoliv jsem měl cestou zařazenou dvojku, auto stejně mega zrychlovalo a na rychlost to nestačilo. Cestou jsme přibrzdili pod kopcem u Lago di Misurina a po krátkým odpoledním šlofíčku pokračovali na Passo Giau.
Plán byl přijet odpoledne na Passo Giau, tam se projít, podívat a přespat tam do rána. Nakonec to dopadlo tak, že jsme si tam dali západ slunce a potkal jsem se tam s fotografem Borisem Michaličkem (@borievkyphotogallery).
Pokecali jsme, pofotili západ, kterej klasicky nevyšel, ale protože se tam nikde nedalo jít na záchod a zároveň jsme tam nechtěli dělat bordel, přejeli jsme na parking kdesi pod Marmoladou, což byl skvělej nápad, protože jsem si tam za prvé udělal noční parkingovou fotku a za b tam byl naprostej klid, kromě nás tam byl jeden camper, ve kterém už se asi spalo, když jsme dojeli.
Třetí den jsme začli u Karersee, kde byla úžasná voda, ono teda všechna jezera v Dolomitech mají boží barvu, ale tohle bylo takový temný a prostě boží. Akorát se pěkně zkazilo počasí a když jsme se chystali k odjezdu, začínalo pršet a předpověď byla taková, že bude pršet celý den, a to když jste někde na tři dny, prostě nechcete.
Takže jsme se rozhodli trochu jinak a vyrazili k německému Eibsee. Na kukačku jsme se zastavili u Wildsee v Rakousku, dali jídlo a courli se kolem a pokračovali směrem Dojčland. Předpověď tam vypadala mnohem líp, a navíc když jsme tam byli minule, jeli jsme obytnou dodávkou a prostě jsme se tam nedostali. Na všech parkovištích je tam omezená výška (myslím 2 metry) a pokud máš víc, máš smůlu. Ale tentokrát jsme jeli Golfem, takže výškový limit nebyl problém. 😀
Eibsee je nádherný a je krásný i na koupačku, jen je škoda, že tam je všude zakázané přespání, ani jedno parkoviště to neumožňuje, takže člověk prostě musí jet jinam. Fakt škoda. Přejeli jsme kousek na už jednou prověřený spot u Geroltsee, tam jsme to zakempili a čekali na bouřku, která přišla o pár chvil později.
Východ u Geroltsee nezklamal, naprostá pecka, mlha, slunce, dramatické mraky... Co víc si přát jako poslední zastávku před cestou domů. No, Dolomity jsou krásný a tři dny na to rozhodně nestačí, z čehož vyplývá - velmi rád se tam podívám znovu. :)
