Fuji, nebo Sony..?

Ten, kdo mě sleduje tak ví, že už pár let fotím na Sony. V podstatě celou mojí fotokariéru. Začínal jsem na Sony A7 první generace, postupně vyzkoušel téměř všechny generace a zůstal jsem u předposlední - Sony A7RIV. Foťák to je neskutečný, super velké rozlišení, pokud na něj nasadíte adekvátní objektiv tak rychlý, ostrý, tichý, ohromný dynamický rozsah, nízký šum, dva sloty na paměťové karty.. Nenapadá mě, co víc si člověk může ve foťáku představit (teď se bavím o fotografování, netýká se to natáčení videa, tam by situace asi mohla být trochu lepší, ale to je jiná kapitola, na fotky je tohle ultimátní stroj).

A když o něm tak básním, tak proč jsem se rozhodl “přejít” k Fujifilmu? Přejít je v uvozovkách, protože Sony neopouštím. Můj názor je takový, že profesionální fotograf, který to myslí vážně, nemůže mít s sebou jen jedno tělo a být si jistý jeho spolehlivostí. Pokud se něco má pokazit, pokazí se to vždy v ten nejhorší moment. To je zákon schválnosti. Já jako druhé tělo po dlouhé roky používal Sony A7 první generace, která se v dnešní době dá sehnat “za hubičku” a odvede super službu, alespoň pro můj druh práce. Chápu, že u každého je situace jiná, ne každému by vyhovovala, mě ano. Fotil jsem s ní často s manuálními skly jen tak pro zábavu, na to to byl naprosto skvělý stroj a jak se znám, stejně si jí jednou koupím znovu 😀. Jsem (bohužel především pro mojí peněženku) ten typ, co techniku má rád a rád zkouší nové věci. Myšlenka mít středoformát mě doprovází snad od začátku focení, od dob, co vím, že nějaký takový typ foťáku existuje. Proč? Vždy mě bavil mě ten středoformátový “look”, extrémně malá hloubka ostrosti, takové fotky, které nemáte téměř možnost foťákem s čipem o velikosti kinofilmového políčka udělat. Jasně, dnešní objektivy se světelností 1.4 a 1.2 k tomu mají hodně blízko a ten rozdíl se trochu ztrácí. Ale… Co když takové “fullframové” sklo nasadíte na středoformátový foťák? Pak vzniká magie… K tomu, proč jsem si vybral zrovna od Fujifilmu model GFX 100S se ještě dostaneme ale nejdřiv trochu teoretického okénka.

Středoformáty od Fujifilmu mají velikost čipu 44x33mm, což je oproti klasickému Full Framu o 70 procent větší plocha čipu. Díky většímu snímači se mění jak úhel záběru tak i bokeh. Jak moc? To lze spočítat. Pokud si vezmeme úhlopříčku z plochy snímače fullframového foťáku (43,27mm) a vydělíme jí úhlopříčkou snímače středoformátového přístroje (54,78mm) vyjde nám kouzelné číslo 0,79. A tomuhle číslu se říká crop faktor. Uveďmě si konkrétní příklad. Pokud na “fullframu” používáme sklo s ohniskovou vzdáleností 50mm a světelností F1.4 a nasadíte ho na středoformátový foťák (pořád mluvíme o současných digitálních středoformátech od Fujifilmu) a vynásobíme obě hodnoty vypočítaným crop faktorem, vyjdou nám reálné hodnoty, se kterými bude stejný objektiv fungovat na středoformátu. Tzn. 39,5mm a “světelností 1.1” (světelnost je v závorce, protože to, kolik projde světla objektivem, čili opravdová světelnost se nemění, mění se pouze hloubka ostrosti, ale pro představu tomu můžeme říkat světelnost). Stejně tak, pokud nasadíte objektiv se světelností 1.2, pak už se blíží světelnost na středoformátu někam k hodnotám 0.9… Najdete na fullframe foťák objektiv 40mm F1.1? Nemyslím si 😀

Pokud pominu hraní si s hloubkou ostrosti, pak pro mě tahle výhoda z pracovního hlediska spočívá ale v něčem jiném. A to v redukci množství objektivů, které k práci používám. Pokud používáte správné objektivy, které mají dostatečně velkou čočku a dokáží pokrýt i středoformátový snímač (ideálně i kvalitně, přeci jen na 100mpx už je případná nekvalita objektivu dost znatelná), máte větší pokrytí ohnisek jedním objektivem. Dáme si opět reálný příklad. Pokud budete mít dvě těla, jedno fullframové a a druhé středoformátové, tak jak to používám já, a vezmeme si širokoúhlý pevný objektiv 20mm, tak na středoformátovém fotoaparátu bude stejný objektiv mít ekvivalentní ohniskovou vzdálenost 16mm. To je pro mě, jako kdybych měl dva objektivy. S tím bonusem, že obě má těla mají vysoká rozlišení a můžu dále cropovat. Pokud ho budu mít nasazený na Sony těle, kde 20mm bude reálných 20mm a přepnu ho do APS-C módu, kdy se výsledná fotka jakoby “ořízne” 1.5x (crop Fullframe vs APS-C je právě 1.5) a vznikne mi fotka stejná, jako s použitím 30mm objektivu (20x1,5), tedy s adekvátně menším rozlišením, které je ale pořád dostatečné téměř veškerému komerčnímu použití a k tisku. Samozřejmě ne všechny objektivy jdou použít, respektive většina nejde. Jsou ovšem vyjímky, které mají tak velké čočky, že dokáží pokrýt právě i středoformátový snímač, i když jsou vyrobeny pro fullframe. A jaké to jsou a jak se adaptují na obě těla? A jaké je reálné porovnání těchto dvou těl mezi sebou? To si řekneme v dalším příspěvku. 🙂

Děkuju za přečtení a snad jsem Vás moc nenudil technickými detaily. Příští příspěvek už bude i trochu s ukázkami z praxe. Pokud Vás můj článek bavil, dejte mi vědět! 🙂