XPan formát - Co to je?
- David Vančišin
- 27. 1.
- Minut čtení: 3
Aktualizováno: 12. 3.
Pokud mě sledujete na Instagramu, mohli jste si všimnout, že jsem si v posledních měsících oblíbil – především ve stories, ale v poslední době i v příspěvcích na feedu – používání širokoúhlých fotek.
Klasické Instagramové stories podporují maximálně 3 fotky na šířku, což není nic extra širokoúhlého, ale klasický poměr 3:2. Já tam poslední dobou dávám 4 fotky (stories dělám klasicky ručně v PS – jasně, jsou na to i aplikace v telefonu, ale když už fotky upravuju na počítači, tak to udělám rovnou tam).
Pokud dám 4 fotky, poměr stran je 9:4, což už je přece jen trochu širší. Zkoušel jsem i 5 fotek – za mě to vypadá super, ale tam už občas narážím na problém s počtem snímků. Ne vždycky se mi podaří mít 5 fotek, které spolu vizuálně ladí do jednoho příběhu. Takže 4 jsou takové snesitelné maximum.
Tím se tak trochu obloukem dostáváme k XPan formátu. XPan byl legendární fotoaparát od Hasselbladu, který vznikl ve spolupráci s Fujifilmem. Ten ho prodával taky, pod označením Fujifilm TX-1 (TX-2).
Byl to analogový fotoaparát na klasický 35mm film, ale měl jednu unikátní vlastnost – dokázal fotit ve dvou režimech. První byl klasický, využil jedno políčko filmu o standardní velikosti 24×36 mm. Druhý byl panoramatický a fotil panorama o velikosti 24×65 mm, a to na ten samý film. Díky tomu vznikl legendární XPan formát – širokoúhlé fotky s filmovým vzhledem, které dodnes nemají obdoby.
Mimochodem, jen tak pro zajímavost – tyhle foťáky se dneska dají koupit za 70–80 tisíc, a to mluvíme o hodně jetém těle bez objektivu.
A proč je kolem panoramatického formátu takové „haló“? Protože to prostě vypadá skvěle. Jasně, v dnešní době, kdy se fotce věnuje asi sekunda a půl na miniaturním displeji telefonu, to možná tolik nezaujme. To naprosto chápu. Ale... Pokud máte čas kouknout na fotku víc než dvě sekundy a podíváte se na ni na něčem větším než mobil, není možné, aby vás tenhle formát nepohltil. A úplně jiný level je, když si takovou fotku vytisknete. Už jen ten širokoúhlý formát jí dodá filmový nádech, jako scéna vystřižená z filmu. A když je dobře upravená, je to prostě pecka – řekněte sami.
Jak se dostat k XPan formátu digitálně? Možností je víc.
První a nejjednodušší je prostý crop v postprodukci. Nejsnadnější, ale zároveň nejmíň zábavná varianta. Stačí si v editačním programu nastavit poměr stran 65:24 a oříznout. Když není jiná možnost, pořád je to dobrá cesta.
Druhá možnost jsou foťáky, které mají nativní XPan režim. Moc jich není, ale některé ho nabízejí:
• Hasselblad X1D, X2D
• Fujifilm GFX (všechny modely)
• Některé bezzrcadlovky od Panasonicu
Tohle je obrovská výhoda, protože vidíte náhled XPan kompozice rovnou při focení. Usnadňuje to komponování, které je v tomhle formátu trochu jiné než u klasických poměrů stran, a hlavně je to strašná zábava. Už v hledáčku vidíte, jak scéna vypadá jako z filmu.
Výřez se ukládá jen do JPEGů, ale RAW zůstává celý. Často se do něj zapíše informace o poměru stran, takže v postprodukci máte volnost.
Proč mě to tak baví? Protože tenhle styl fotek má úplně jinou atmosféru. Je to pomalejší, pečlivější focení, které není s dnešní „rychlou dobou“ tak kompatibilní – a možná právě proto mě to tak baví.
A pokud máte rádi kinofilm, tu pomalost, ten styl, tak je pro XPan formát absolutně nejlepší Fujifilm GFX 50R. Proč? Protože jako jediný nemá hledáček uprostřed, ale vlevo. Pocitově tak působí jako klasický dálkoměrný fotoaparát, což je prostě zážitek sám o sobě.
O tom si ale povíme víc příště :)
